Cesta
Do Hong Kongu je to asi třináct hodin letu a šest hodin časového posunu. Měli jsme štěstí na letenky – nejlevnější ceny totiž nabízely Qatar Airlines, což je jedna z mála pětihvězdičkových aerolinek. V praxi to znamená, že máte na výběr z několika stovek filmů (od nejnovějších trháků až po prastaré arabské komedie z padesátých let, kde ženské role hrají chlapi), spousty her, hudby a informací o letu. A neustále vám někdo nosí nějaké jídlo. Přestupovali jsme v Kataru v Dauhá. Když jsme o půlnoci vystoupili z letadla, mysleli jsme si prvně, že na nás sálá horko z motorů, že nám začalo hořet letadlo pod nohama nebo vůbec že přišel konec světa. Ale ono bylo doopravdy přes 40°C! Jak tam může někdo přežít přes den? Nechápu. Byla to dobrá zkušenost - od té doby si nepřestáváme chválit „příjemných“ 27 – 34°C a osmdesátiprocentní vzdušnou vlhkost v Hong Kongu... :)
První dny
„Hong Kong“ v místním jazyce znamená údajně „voňavý přístav“. To je velice trefné označení, protože ten smrad, který ucítíte, jakmile opustíte letiště, by se skoro dal krájet :) Dělá to asi i ta vlhkost – je tu takový vzduch, že skrz něj není vidět (to není metafora, tady opravdu nevidíte z jednoho kopce na druhý, jak je ten vzduch hustý a znečištěný :)), a když se člověk nadechne, má pocit, že mu nasákly plíce. Nevěřili byste, jak strašně zpoceně se taky můžete cítit cca do pěti vteřin po opuštění klimatizované zóny. S klimatizací to tu docela přehání – například já s sebou pořád nosím bundu a každých pět minut si ji sundávám nebo oblékám, protože zatímco venku je kolem třiceti, metro, autobus, byty, uzavřené veřejné prostory nebo jakékoliv obchody (včetně těch nejmrňavějších, nejzapadlejších a nejhnusnějších) jsou klimatizované zhruba na 20°C.
Mluví se tu oficiálně mandarínskou čínštinou a anglicky, ale ve skutečnosti angličtinu ani mandarínštinu zdaleka všichni neovládají; běžně se tu mluví kantonštinou, tzv. „Cantonese“. Ta používá stejné znaky jako mandarínština, ale řeč je naprosto odlišná (tedy údajně, nám to zní zatraceně stejně :)). Anglicky se jakž takž domluvíte v centru města a v turistických oblastech, ve vzdálenějších lokalitách se musíte spolehnout na výmluvná gesta a zářivé úsměvy (ty jsou důležité, protože my Evropani se sice Asiatů trochu bojíme, ale věřte mi, že oni se nás bojí ještě víc).
Protože jsme odmítli ubytování na kolejích, abychom mohli bydlet spolu, měli jsme v prvních dnech dost co dělat, abychom si našli nějaký pokoj k pronájmu. Ne že bychom se nesnažili to zařídit už z České republiky, ale nakonec jsme to vzdali a spolehli se na příznivý vývoj situace. S bydlením je v Hong Kongu problém – žije tu prostě moc lidí na malé ploše (konkrétně je to sedm Prah na území o velikosti okresu Jihlava), takže byty tu mají velikost našeho obývacího pokoje (a to jakkoliv malý je váš obývací pokoj). Taky je tu pronájem bytu nehorázně drahý – za pokoj pro dva tu na měsíc dáte cca 5000 Hong Kong Dollars, přičemž jeden HKD je 2,5 Kč, takže 12 500 Kč. Ceny začínají u 3000 HKD za nezařízený holopokoj, kde není nic kromě klimatizace (jak už jsem předeslala, ta je tu všude), ale nabízeli nám taky pokoj za 9000 HKD.
Chungking Mansions
Do té doby, než si najdeme ubytování, rozhodli jsme se ubytovat v Chungking Mansions. To je takový fenomén, že mu prostě musím věnovat samostatnou kapitolu. Chungking Mansions je sedmnáctipatrový dům složený ze čtyř bloků. V tom domě bydlí 4000 lidí. Dohromady je tam 1980 pokojů. Celý mrakodrap se skládá z různých hostelů, v podstatě na každém patře je jeden; krom toho tam jsou různé směnárny, restaurace, obchody s pochybným zbožím a vůbec všechno možné – nikdy nevíte, kam se dostanete, když prostě zmáčknete ve výtahu nějaké tlačítko. Je to asi nejlevnější ubytování v Hong Kongu – můžete tu bydlet za cca 150 HKD na noc – a taky to podle toho vypadá. Jinak (a prosím své rodiče a prarodiče, aby pokud možno přeskočili následující věty :)) to odjakživa bývalo hnízdo nejrůznějších ilegálních přistěhovalců, národnostních menšin, drobných kriminálních živlů, zlodějíčků a vůbec je to drogové doupě, kde tu a tam někdo někoho okrade nebo zavraždí; když tam v roce 1995 udělali razii, zatkli kolem 1750 lidí. Od té doby se tam hodně věcí zlepšilo, protože majitelé už byli unavení veškerou kriminalitou v jejich hostelech, ale taky příšernými hygienickými a bezpečnostními podmínkami, investovali do opravy a zabezpečení domu obrovské peníze a dnes už se tam skoro dá přežít. Každopádně všechny tyhle informace o drogách, vraždách a lidech, kteří tam uhořeli při požáru, jsme si našli na Wikipedii až poté, co jsme se odstěhovali, což je asi dobře :) Jinak je tu obecně kriminalita podstatně nižší než u nás a obecně je Hong Kong považován za bezpečné město.
Když jsme byli posledně v Hong Kongu (před třemi lety jsme tu měli týdenní stopover), narazili jsme v Chung King Mansions náhodou na dobré patro, kde bylo bydlení dobré, a tak jsme tam suverénně zamířili znovu. Tentokrát jsme neměli takové štěstí. Do našeho pokoje se šlo přes místa, která znáte z nočních můr. V pokoji to páchlo jak v psí tlamě poté, co dotyčný pes sežral hnijící krysu. Byl velký tak akorát na dvě postele a cca padesát centimetrů mezi nimi. Ještě tam byla taková skleněná krabice o velikosi cca 1,5 x 1,5 x 2,5 metru (ne větší, spíš jí ještě přidávám). Byli jsme poměrně překvapení, když jsme zjistili, že je to koupelna. Na jedné stěně viselo umyvadlo, na druhé byla přidělaná sprcha, na třetí záchod a na čtvrté byl vchod. A uprostřed toho všeho miniaturní místo na zasunutí jednoho člověka, který se tam ovšem neměl jak (případně kam) vrtět a otáčet, takže se musel vysléct venku. A jelikož jste inteligentní čtenáři, jistě si sami domyslíte, že do skleněné krabice je vidět, takže když jeden z nás šel na záchod, druhý opustil pokoj a čekal venku :) Taky tam měli poměrně legrační klimatizaci, která klimatizovala tak důkladně, že po dvou hodinách tam byla nesnesitelná zima. Jenže když jsme ji vypnuli, tak tam do dvou hodin zase bylo nesnesitelné vedro. Takže jsme se aspoň přes noc nenudili, protože jsme v pravidelných cyklech zapínali a vypínali :)
Druhý den jsme se přesunuli do jiného bloku a jiného patra do „Hong Kong Deluxe Hostel“, kde byl o 50 HKD vyšší nájem, a tam už to bylo parádní. Ale musím říct, že za tu zkušenost to stálo, protože teď teprv dovedu docenit dobré bydlení :)
Situace se nakonec vyvinula příznivě, takže do tří dnů jsme se po šňůře telefonování a obcházení realitek nastěhovali do venkovského domu v New Territories, cca hodinu metrem od centra. Dojíždění do školy je nic moc, ale platíme za pokoj jen 3600 HKD na měsíc, máme k dispozici dvě patra, mnohem víc prostoru, než bychom za ty peníze kdy získali v mrakodrapu v centru, a navíc veškeré vybavení. V našem patře s námi bydlí Slovák, který žil nebo aspoň cestoval snad v každé zemi na světě, včetně tak obskurních destinací, jako je Grónsko, žil mimo jiné v Americe, Rumunsku nebo v Laosu, a Kanaďan původem z Hong Kongu, který umí pro změnu mluvit snad všemi světovými jazyky kromě češtiny – každopádně pěti jazyky mluví plynně. Oproti těmhle dvěma si připadáme jako úplní žabaři s naší ubohou čtyřměsíční výpravou do Hong Kongu :) O patro níž je australský pár a jeden Brit. Brzy jsme zjistili, že náš nový privát nám poskytne mnoho multikulturních zážitků, když nám Australan uvařil malajské jídlo, od Slováka jsme dostali čínské pivo, s hongkongským Kanaďanem jsme si popovídali o českém hokeji a všichni společně jsme se podívali na ruský film :)
Zážitek z korejské restaurace
Kapitola o místním jídle, na kterou se samozřejmě taky chystám, bude dost dlouhá, a tak vám zatím popíšu jen náš zážitek z korejské restaurace. Zašli jsme na korejské barbeque. Z poslední návštěvy HK jsme už věděli, že je normální, když vám k jídlu zdarma donesou čaj a že je to opravdu na pití a ne na mytí rukou. Hůlkami se už umíme najíst docela bez problémů. Byli jsme ale trochu překvapení, když nám donesli maso syrové, že si ho máme sami upéct na plotně nacházející se uprostřed stolu. Tím ovšem překvapení jen začala. Následoval salát ze sladkých sušených medůz (asi, mělo to každopádně chapadélka), jakési mořské řasy, případně cosi, co vypadalo jako sója, chutnalo to úplně jinak, bylo to každopádně houbovité a pórovité a máme sice jisté dohady o tom, co by to mohlo být, ale neodvažujeme se je vyslovit nahlas. Také dezert byl vskutku legrační – bylo to zářivě a svítivě zelené třesoucí se želé vzhledem dokonale připomínající amarouny z Návštěvníků, které bychom spíš než do menu zařadili do sci-fi filmu (výborně by se to hodilo do Star Wars). V místních restauracích je prostě našinec občas trochu v rozpacích, protože nemá ani ponětí, jak se to které jídlo jí, co to proboha je, co z toho se jí a jestli se to vlastně vůbec jí :)
Tím uzavírám své první zprávy o Hong Kongu, příště se můžete těšit na popis mých akademických začátků, univerzity, bydlení v HK, na pojednání o místním jídle nebo o dopravě a vůbec na samé zajímavé věci. Proto zůstaňte s námi! :)